Anotace: Něha je kulatá jak tvoje oči po ránu.A voní.Den posbíral svá pozlátka.Třeba se to příště změní.
V kleci pod peřinou
v tichu prázdných rán
hladí pravá ruka levou
objímá samotu ze všech stran
V azylu zahrady
v zšeřelém nádvoří
milencům za zády
stíny se pitvoří
Ruce jsou zemdleny
chřípí je vzedmuté
lascivní pohledy
čekají nehnutě
Na tisíc západů
zamčená v peřině
děvka jsem a po právu
propadla jsem na hrdle
Venku se připozdívá
město tají dech
tvůj hlas mi tiše zpívá
- mám zůstat? Mám zůstat, nebo ne?
Proč při čtení některých Tvých nádherných básní na mne padá smutek, ač vlastně hovoří o lásce?
Teď mne napadly tyhle veršíky, tak bláznivé jako já sám, jako moje touha nebýt tu jen tak do počtu pro statistický úřad, kolonka živí, ale ještě žít a milovat, ne jenom pustě živořit...
Kontraband Lásky v očích svých
já pokouším se tajně skrýt,
na skráních mých už leží sníh,
což smím podobné touhy mít?
Kolena k hrudi přitisknu,
kolem nich sepnu ruce své,
zdá se, že dnes už neusnu!
Zaháním pryč sny mámivé...
Do rána dlouhý zbývá čas,
obléknu se a vyjdu ven,
odkud mne vábí Luny hlas,
tam pod hvězdami šťasten jsem!
Navěky věků zůstat sám
souzeno mi, já musím skrýt
co v hloubi duše ukrývám,
jen očas tajně smím si snít...
02.12.2007 14:19:00 | Kozoroh 1