Anotace: pro něco, co se nedá pojmenovat, a kdyby to mělo pevnou formu, snad by to bylo i jednodušší.
vítám pocit marnosti.
co posadil se....
vedle tužby po dotecích.
ti dva-si tiše povídají!
a já-jak hadrová panna se sklopenou hlavou
pláču-pro to osamění
kdybych mohla, klekla bych si
a naivně prosila-všechna božstva světa...
jenže-nemám síly.
snad jsem je vyčerpala při snění
kdy jsem se zabalila do sametu lásky
a obklopila se plyšem bezpečí.
a z těch slaných slz staly se perly,
co nosila bych na krku-jako připomínku.
dusí mě-muka
ty litry nevyplakané vody, pro lítost....
sama nad sebou a svou marností...
ze sebe dala bych všechno!
a nemám z toho nic...
jenže bez důkazů-láska není,
a to jsem nikdy nechtěla.
jak hadrová panna-tiše sedím...
s myšlenkama-na tebe a na to nic
co bije do zdí kolem nebe-ve kterém mohla bych být.
a ten pocit, který není...
jednoduše zebe-pro ten klid z osamění.
Tvá marnost je pro mně supertip... je velmi hluboká... a patří do života nás všech... člověk se nemusí modlit, ptát se, mluvit... stačí jen tak být... když člověk přijme prázdnotu, do které se dostal... vždycky přijde něco nového... a to Ti moc přeji... jen se, prosím, na nic neupínej... a ono to přijde... v jakékoliv formě a podobě... až budoucnost prozdradí... to je ono! :-)))
15.10.2007 08:22:00 | Levandule