Co všechno se musí stát

Ona čekala na prince z pohádky,
nemusel by přijet na bílém koni,
stačí slyšet hlas jeho motorky.
Dá jí přilbu a pak se k ní skloní,
jemným hlasem zve ji něžně,
aby nahlédla do jeho říše.
Ne, tohle nebylo rande běžné,
jeli po silnici, vůbec ne tiše,
moc toho o sobě nevěděli,
neznali se, byli úplně cizí.
Všichni jim pohledem záviděli
a pak už jen z dohledu mizí.
Chtějí se schovat nebo jen utéci,
jenže ty stíny, jež je lechtají,
jakoby zamkly je ve velké kleci.
Kdy, kdy se zase oba setkají?
Žádný z nich nevěděl, co blíží se,
do jedné z pastí špatně chytli se.
Ona ztížila mu život svou láskou,
teď jejich osud označili páskou.
Prožila svůj sen, potkala ho
toho pravého, o němž se jí snilo,
teď už by nevstala bez něho,
i kdyby srdce lásku moc prosilo.
Ležela tam tak sama, ale hrdě,
i když zaplatila dost tvrdě,
protože se koukla do očí realitě.