I kdybych měla poslední snítku

I kdybych měla jen dvě snítky
snítky posledního keře světa,
jednu ti bez otázek věnuji,
ať krása před okny ti vzkvétá.

I kdybych napsati měla poslední rým,
kdy dlaň má únavou již padá,
verš z něj ti bez otázek věnuji,
ať radost v duši mé, tvou spřádá.

I kdybych úsměvy své rozadala
a zbyl by jeden z posledních,
já bez myšlenek ti ho věnuji,
ať bolest roztaje jak čerstvý sníh.

A kdybych mohla položit do dlaní,
položit krásu či sny širého světa,
dám ti je všechny bez ptaní,
ať krásou vší duše tvá létá.