Ostýchavá

Líbala bych tě, milý,
ale bojím se,
že to nepřežiju.
Že s prvním dotykem tvých rtů
snad rozplynu se
v stříbrozlaté mžení,
tichounké ptačí švitoření
či šepot motýlů,
usedajících na myrtu...
Zmizela bych...

Políbil bych tě, milá,
ale mám strach,
že to nevydržím.
Stačí mi pouhá představa,
a někde ve mně
zažíhá se plamen,
sálavý žár, co na sklo
taví kámen -
rozum se ztrácí
a tělu vládnout přestává...
Uhořel bych...

Přesto mě líbej, lásko...
Snad neshoříš
a já se nerozplynu ...
Možná, že s dotykem tvých rtů
jen plamenem zrudne
ostýchavé mžení,
žár ztiší ptačí švitoření
- a věnec myrtový
dál náležet bude
jen motýlům...