Procházka obilnými lány

Kráčím si polem, nesu džbánek mléka,
pro toho, kdo seče v dáli obilí,
v lánech, kam sluneční světlo stéká,
má duše touží zastavit se na chvíli.

Kráčím si mezi obilnými klasy,
rušena jen tichým šuměním,
vánkem, jež mi čechrá jemné vlasy,
sny, jež ve skutečnost proměním.

Kráčím si, hladím hlavičky všech klasů,
motýl se mi snáší do dlaní,
ach, jen vychutnat tu pomíjivou krásu,
v dálce zvony poledne již vyzvání.

Zlehounka kráčím, plný džbánek mléka,
snad po jeho slastné chuti zatoužíš,
ohromen vší krásou, jež z oblohy nám stéká,
mnou, až na tváře mě políbíš.