Já poznal už mnoho,
dobrého i zlého.
Já zažil už hodně,
kéž by jen pěkného.
Mnoho já viděl jsem,
kus světa už projel.
Lidi dobré poznával,
a vždy přátele měl.
Však jedno já nepoznal,
ten cit co nás šlechtí.
Dosud já nezažil,
to hřejivé štěstí.
Srdce mé spanilé,
pořád jen po jednom touží.
Tak kdy už mne zasáhne to kouzlo,
co prázdno v srdci mém zúží.
Jo, báseň docela pěkná, všimla jsem si že dost lidí začíná básní s takovýmhle tématem... hmmm... zajímavé=)
22.10.2007 20:41:00 | Já Esther Ruth