Slib mi
že až budeš odcházet
dáš mi černou růži
Už z dálky Tě uvidím
jak stojíš
levou nohu pokrčenou
neustále vyhrnuješ rukáv svetru a pozoruješ
o kolik drahocenného času
Tě dneska svým pozdním příchodem oberu
a v ruce Ti tiše visí ona černá růže
Bez slova k Tobě přijdu a vezmu si ji
Chvíli ji budu jen tak držet
pak ji v půli zlomím
vrátím Ti poupě
otočím se a budu tiše odcházet
Doma ten pichlavý klacík zasadím doprostřed pokoje a nehnu se od něj, dokud na něm neuvidím tu samou temnou růži
Slibuješ?
Na to,že je to tak obyčejné je to krásné.spontánní básně jsou super :)
03.11.2007 12:58:00 | .K.r.i.s.t.y.
tak to je drsné a syrové, i když možná i něžné... každopádně plné protipolů, líbí moc
24.10.2007 21:50:00 | její alter ego