V rozkvetlé dlani lístky počítám,
ty bílé posly lásky.
Každý večer unavený květ zavírám,
bezbranná pokládám se na lopatky.
Napjatá tětiva před výstřelem,
která z války dávno utekla.
Zbabělá je noc hladových šelem.
Anděl lomí ruce, matka povzdechla.
V hluboké kaluži, uprostřed cesty,
jen matný odraz obličeje.
Ranní milování bez noblesy.
Lyrický příběh pozbyl všeho děje.
V předstírané rozkoši,
na bílém plátně karmín rozpitý.
Hluchý bolest neslyší...
A básník?
...zoufale láskou opilý...
... asi pět minut tu sedím se zabořenou bradou do dlaní a přemýšlím co k básni napsat ... zní tak opravdově, je krásná, je v ni něco ... co nejsem schopen pochopit, ale to nevadí ...to jsem celý já ... :-)
02.12.2007 23:38:00 | vapiti
vybledlý akvarel na stěně ložnice
když zrak ještě přečet´ ty barvy
viděl v tvých očích létavice
.. dnes ví že má to marný ...
15.11.2007 18:52:00 | HarryHH