Co láska a co smrt

Když jí spatřil jsem,
Byla jak anděl bez křídel.
Však křídla měla přeci,schovaná u těla.
Bála se jim poznat větru dát.
Do snů se pustit.
Měla strach.
Strach z pádu jež nastal tolikrát.
Bála se že za dalším rohem zbabělý vrah bude stát.
Vrah jež do mě je vtělen.
Já nejsem lovec, jsem jak jelen.
Lovná zvěř jenž na lovce čeká.
Zvěř jenž před krásou na kolena kleká.
Krása však se smrti v očích mých lekla.
Odchází kamsi v dál.
Co láska, co smrt.
Co jest konec a co život škrt.
Přichází v obém naplnění.
Však každé v jiný smysl se změní.
Přál bych si teď smrt a zapomnění.
Už jen klid.
Žádné další láskou poblouznění.