Odešels do lovišť chladně věčných
bez zbraní bodných natož sečných
už nejsou tvá slova plná jedu
odložila jsem tě totiž milý k ledu
Tam bude ti jistě nejlépe drahý
nemusíš hříchy své sundavat z váhy
srdce máš ledové a ruce už též
to cos mi sliboval byla pouhá lež
Tak si buď v chladu tělem i duší
anděli lásky nestřílej zbytečně kuší
kde není nic ani smrt nebere
hloupý ať mlčí a chytrý nechť si přebere
Pěkná a rozhodná báseň.Odpouštět a samé sliby ,už naposled,ale kdeby.
Na to nesmíš přistoupit,když se nechceš utrápit.
30.10.2007 17:14:00 | s.e.n
Děvčata, kouzelníčku,
ty rády k medu...
stačí i z pampelišek
(a ten smíchat svedu)...
možná i k medovině
mnohá z nás spěchá...
(a teď je na mamině
medová štreka!!)
:o)
takový sladký život
totiž není
ani trošičku
k zahození!!
30.10.2007 15:42:00 | Cecilka
Já termosku s čajem mu na cestu dám,
a do něj špetku otrušíku přisejpám…
cha, cha, cha…
A další mužský odešel k ledu,
do věčného zatracení a sněhu…
No tam nás už je…
Jo, a kam vlastně odchází děvčata?...
30.10.2007 13:53:00 | kouzelníček