Bohužel ani do tří let
nedoběhl jsem do cíle:
nechce mě žádná milá dívčina,
jež si na své hebké rty líčí nach.
Možná jsem zaspal startovní výstřel
a ostatní měli příliš dobrý start.
Příště bych měl nejspíš jednat bystře,
a hlavně se neřídit osudem z kart.
Stále se motám na štěrku mezi bílými pruhy,
zatímco již všichni roztrhli v cíli pevné stuhy.
Za soupeři zaostávám trochu hodně
a jen čekám, až ji amor šípem bodne.
Pak snad výhru na dosah budu mít
a nebudu muset běhat sám jen stále dokola.
Teď zatím zbývá touhu utlumit
a čekat, až nejen senem naplní se stodola.
přidávám se, taky se mi to líbí a taky to mám tak :-) zvláštní, že když se jedná o skutečný běh - bývám první...
02.11.2007 14:45:00 | jitaaa