Zářící slunce a vítr ve větvích,
hluboké oči a Tvůj smích.
Vzbuzený cit,co dávno zas spí,
upřené pohledy a pak Tvé rty.
A prsty s mozoly,co tváře pohladí,
tony dvou kytar,co spolu neladí.
Den co střídá noc,a noc co se střídá s dnem,
obrovské srdce a Ty a já v něm.
V těle spalující žár,ze rtů horký dech,
pod proudem citů,v oblacích,na křídlech.
To je ten sen,co si budu dál snít,
protože TEBE LÁSKO už znova nemůžu mít.
A stejně je pravda,co jsem Ti slíbila,
i když mi to kde kdo zazlívá,
ta moje slova tehdy zněla...
NAVŽDY TVÁ
Krásné,plné hlubokých citů. Mám pocit,jako bych četla své vlastní myšlenky, ale tebou nádherně zformované do veršů.
03.11.2007 14:51:00 | lupínek