Město připravené o sny

A tak to je.
Píšeme příběh beze jména,
beze slov a vět.
Příběh, který nic neznamená.
Odešl´s a já zůstala sama.
Pobledlá.
Straním se rán.
Za tichých nocí pláču.
Proklínám.

Ostatní necítí mou bolest,
neumí vytušit,
proč kráčím dál,
městem připraveným o sny.

Touhy mé unaveně salutují chodcům,
kteří prochodili tisíce bot,
než nalezli smysl lásky.

Nač, nač mě trápíš, nač?
Jsem mladá, nesluší mi vrásky.

A tak to je.
Já potkala tě zrána.
Nemohl si ze mě spustit oči.

Vždyť jsem prochodila tolik nocí,
kdy sny se mohly zdát.
Ne, netoužím,
kamínkem v botě nazvu tě.
Tlačíš, pak zůstane rána.
Ach tolik jsem sama.
Však kamínek pošlu po vodě.