Deep in the forest (Hluboko v lese)

Deep in the forest (Hluboko v lese)

Anotace: Jsou věci, pro něž bysme udělali cokoli, navzdory všem nástrahám bysme si za nima šli... /anglicky + český překlad, VOLNÝ/

Sbírka: * The Heart of Sorrow *

* Deep in the forest *

Behind the border of forest
I’m walking without any rest
All the time I lose and find
The confused way is not straight

But I must go on to the end
All the difficulties I’ll stand
Never more I can’t turn back
I overlook stares in my back

The trees and shrubs all around
The beasts darkle in the haunt
The hand of darkness steals colours
Impossible to oppose its force

The thorns tear my skin apart
I’m bleeding from my hurts
The mist comes into my mind
She promises well, it’s so kind

But I must go on to the end
All the difficulties I’ll stand
For my belief I must fight
I promised I brought the light

You still try to confuse me my dear
But it’s all in vain’ cause I’m near
Don’t refuse me, let me to come in
To have an allied soul isn’t sin

...

* Hluboko v lese *

V lese, vzdálená jeho hranicím
Bez odpočinku stále dál kráčím
Ztrácím a nalézám po celou dobu
Co spletitou cestou mířím kupředu

Až do konce, půjdu stále dál
Všechna ta úskalí překonám
Již nikdy víc vrátit se nemohu
Nevzpomínám, nehledím dozadu

Stromy a keře všude kolem mě
Šelmy číhající v norách ve tmě
Ruka temnoty vzala všechny barvy
Nemožné je vzdorovat její moci

Trny rozervávají kůži mou
Zraněná, s nejednou krvavou ránou
Mlha se do mé mysli vkrádá
Slibuje mnoho, tak moc je milá

Až do konce, půjdu stále dál
Všechna ta úskalí překonám
Budu bojovat a stát za svou vírou
Slíbila jsem přinést zář jasnou

Stále mně zkoušíš oklamat drahý můj
Jenže marně, přijdu za tebou stůj co stůj
Nech mně přijít, neodmítej mně
Mít spřízněnou duši není hříšné

...
Autor Nikytu, 06.11.2007
Přečteno 378x
Tipy 4
Poslední tipující: jehlaspichlas
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Potkal jsem v lese svoji Nik,
v zálesáckém byla šik.
Kochali jsme se podzimní přírodou,
setkání nevzniklo jentak náhodou.

Mokré listí, husté větvoví,
zamotané pod nohy jako lanoví.
Trnité keře plných bobulí,
studený větřík u uší zabulí.

Na nás se tlemí sivá obloha,
a ty tu stojíš celá do naha.
Obleč se, nastydneš a možná víc,
doma mi toho můžeš spoustu říct.

Venku prší, zelená se kraj,
dva milenci si spolu povídaj.
Pod dekou učí se anatomii,
než prudká vášeň pomijí.

Ráno spadla mlha, na zemi kaluže,
někdo v noci spadl do skruže.
Volání začalo brzy poránu,
počkejte chvíli, než vstanu.

Počkal jsem před domem na Nik,
dneska nebyla zas tolik šik.
A nebylo to jentak náhodou,
najít dětskou dušičku bolavou.

Ztracené dítě uprostřed hor,
z loďky vznikl jeden vor.
A tak skončil ve skruži jeden ryk,
dítě bylo zdravé, hravé, šik.

Co bude dál, to ti už nepovím,
porotože o tom dál houby vím.

18.11.2007 15:49:00 | jehlaspichlas

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí