Návštěvnost
Holuběnka
Holuběnka
Anotace: ...tak na chvíli letět....
letěla oblohou.
A já mám stejné peří,
jen křídla nemohou.
Vyrostla prvosenka,
voněla na stráni.
A já mám stejné kvítky,
jen kvetu stýskáním.
Vyprahla létem louka,
ohnivá pálila!
A já znám stejný plamen,
hoříš mnou do bíla.
Rodila jabka jabloň,
šťastná svým outěžkem.
A já jsem znala hada,
tak nesmím. Jsi jen sen.
...
Letěla holuběnka,
letěla oblohou.
A já mám stejné peří,
jen křídla nemohou.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskVyleť holuběnko bílá
až pod modrou oblohu!
Kde se moje láska skryla?
Vyleť, když já nemohu...
***
J.s.
18.11.2007 17:25:00 | j.c.
Mám moc ráda takové texty...ano, připomínají lidové...dokáží zapsat do duše
Umění je dobré, když mluví ke každému. Jde tady o myšlenky, a ty nikdy nejsou pouze české, ty jsou vždycky lidské.
/Jiří Trnka/
13.11.2007 17:18:00 | Lota
Holoubkům se uritě bude líbit i přesto, že ta melodie, kterou ve mně tento krásný, jakoby lidový text navozuje, zní šíleně teskně.
Mirko, nechceš skládat "umělé lidové písně"? Šlo by Ti to dost dobře. Odměnou by Ti byli věrní posluchači a zpěváčci.
07.11.2007 20:54:00 | Špáďa
Dávám povzbuzení,
ať doletí co nejdál i když nemohou..
07.11.2007 00:17:00 | Pišák