Nezbylo nic než stín,
Poslední úder srdce laně.
Zeptal ses tiše: „Smím?“
Já sfoukla jsem Ti ostych z dlaně.
Nezbylo nic než strach
A nedopitý kafe s mlíkem,
Já světem bloudím jako v snách
S přítelem kapesníkem.
Nezbylo nic než pláč,
Sedmá vlna moří.
Tak zmáčkni vypínač,
Ať láska praskne, shoří.
Tohle, ač tak krátké, tak mě to učarovala slovy a verši. Smutný, ale nádherný. Jinak přeji, ať se máě mco hezky a brzo je vše lepší.
07.11.2007 15:43:00 | Franceska.Darness
Ačkoli je to takové smutnobolné, přesto je to, myslím, zdařile zpracované. Je do toho
07.11.2007 09:46:00 | JirkaS