Sny stoupají
jak mlhy z hornatiny
Šedivou zůstává obálka
nesplněných přání
Tichá jak hřbitov
v odlehlém kraji
Chtělo by se mít
křídla ptačí
Jsem však jak ráče
ve své tůňce
a nevím co si počít
Život je knížecí údělné
světlo i vůně
jsou smrtelné
.
. .
. . . a láska?
. .
.
Zeleň si otočí
okolo čela
zadívá se
pyšná
čistá
smělá
.
. .
. . . je nesmrtelná?
. .
.
Je mocnější
než zapomenutí
* * *
Severko a Sio...díky za komenty...jen jsem trošku ten konec předělala...asi proto, že nejsem dobrý zahradník
:-(
07.11.2007 21:02:00 | Lota