Nepřestávat

Anotace: tuhle básničku jsem napsala už dávno, nyní jsem jí jenom doplnila a trochu opravila

Dívám se na to co nemůžu mít,
zas chlípné představy začínám snít.
Je to jak pokrm co nemůžu jíst,
však jest to láska co nemůžu chtít.

Krev ve mě začíná zhluboka vřít,
z kalichu hořkosti až do dna pít.
Kosti jak obilí na kole mlýt,
tvý tělo šedivý začíná hnít.

Až za hrob smět pro lásku jít,
zoufalé myšlenky snažit se skrýt.
Polibky sílu ti do žil zas vlít,
jak vraha přeludu před pouty krýt.

Mlhavá představa co musí se ctít,
obraz co vyvstává však nemůže žít.
Všechny své představy nazpátek vzít,
vině však hlava musí se zaživa stít.

Proč křičet, nadávat na boha klít,
nepřestat přítelem, člověkem být.
Pak vzít jen žiletku, zatnout a tít,
slovo do papíru jak krev se vpít.