Když rudneš vzteky,
jsem s tebou.
Tvé prázdné vzlyky,
teď blednou.
Beznaděj v srdci,vlastně všude,
to už tak navždy prostě bude.
Nemá to žádné vysvětlení,
na lásku není pomyšlení.
Trápí mě to,
víc než dost.
Tvoje motto,
žádná zlost.
Dala jsem ti svoji něhu,
také něco ze sebe.
V tvém srdci jsou hory sněhu,
dostanem se do nebe?...
Památníčková pocitovka, adresáta snad aspoň trochu rozehřála, nezůstala-li jen v šuplíku či tady na webu.
28.01.2009 00:36:00 | Špáďa