Já a ty už nejsme my

Nesnáším tenhleten svět.
Nic nechápu.
Chtěla bych cítit na tváři tvůj dech
a přitom jen smutně tápu.

Jsme oba dva smutný
a ani jeden nevíme, proč to ten druhý sdílí.
Ten náš život nutný
se rozděluje na dva díly.

Na můj a tvůj.
Každý zvlášť.
A mě zbyde pláč
pro noci krásné tiché vzpomínání,
prázdná postel připravená k milování.

Já a ty
to už není.
Nejsme my,
je jen probuzení.
Do studenýho rána
já sama
a ty... nevím, jestli taky sám.