Dřímání

Usnula láska na vavřínu
podzimního mrholení
ve stínu zimy,
která ještě není
Sníh s deštěm
prohání se mezi námi
a bodlinami chladu naráží
do tváře zapomnění
Jako závaží ticha
smutkem stesk dýchá,
hledá stéblo světelného paprsku
A na písku hodiny přesýpací
čas do minula vrací