Večery

Vážím si zbytečně každého dne,
vím, že má konec, to, co začne.
o němž si každý z nás sám rozhodne,
ať při tom stojí, či si hačne.

Dopijím další flašku vína,
a s další nocí neprospanou,
se stále hůře zapomíná,
na těch pár chvilek s paní Janou.

Raši bych kopnul do prdele
mé zvrhlé city v shnilém srdci,
mé malé vnitří nepřátele,
kteří mě drásaj jak ti vlci.

Usínám žitím usmýkaný,
Žití? vždyť není z čeho žít.
snad pouze z tváře paní Jany,
kterou se snažím odložit.

A jde to špatně, věřte mi to,
nejhorší jsou ty večery,
kdy nemám nic - lásku či lítost,
jen pár příznaků cholery!