Jaké to je, být prokletá,
To dobře vím.
Mým prokletím jsou muži,
O kterých již nesním.
Jejich cit něžný,
Jež není běžný,
Stále trvá –
Nejsem prvá.
Ti, od kterých odtrhla jsem
Nit v mé touze,
Nit v mé lásce,stále v životě mém sní –
Já to známa já to vím.
Nezbavím se prokletí,
Které kolem prokletí –
Nechápu tu motivaci,
Vášeň, lásku, tu relaci...
Ve které své zprávy píší,
Pár slov, na která hned slyší.
Toužila jsem,
Je to dávno,
Nyní však –
Již každé ráno,
Cítím, co jsem od nich chtěla…
Láska naplněná, celá,
Jak náhle se objevila,
Tak mé touhy zarazila.
Je to těžké,
tahle slova
smysl mají,
stávají se znova.
Muži nejsou to co chceme
ale sami se stejně neobejdeme.
14.11.2007 21:33:00 | Pišák
Znovu si to přečti, myslím, že ses v druhém odstavci překlepla, jinak pěkná básnička, každý je nějak prokletý, někdo to bere jako zlo a jiný za to může být i rád
14.11.2007 14:04:00 | Veríssek