Tak spusť, básníku!
Tak spusť, básníku!
„Hej, básníku!
No tak se vyjádři co cítíš!“
vykřikla opilá múza
a pro škodolibou jistotu
semkla rty
„Já ... miluji svou ženu ...“
špitl jsem nekonečněkrát
omílaná slova
Múza se rozřechtala
kadence jejího smíchu
mi provrtávala tělo
„Seš velkej básník s velkým pocitem!“
zasípala a otřela si
vytlemené slzy
„Jaká je ... ta tvoje žena, básníku?“
položila otázku
bez zvědavosti
čímž znehodnotila
význam otazníku
„Ona je ... jako elitní výkvět
pro bezhlavé šílenství
jako tajemná brána
do které když vstoupíš
tak jediné
co tě dostane zpátky ven
je znovu zažít ten pocit ...
... vstupu ... „
měl jsem pocit
že jsem se rozjel
Múza škytla
„To si řekl moc hezky, básníku!“
řekla bez náznaku uznání
zívla si a okamžitě usnula
Usmál jsem se
protože jsem přesně věděl
co dnes řeknu své ženě ...
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Snad jsem u toho rozhovoru byla...takový mám z přečtení téhle básně pocit...
15.11.2007 20:36:00 | Lota
Tak to je kadence, taková euforická.
"Nekonečněkrát"... jsem si málem zlomila jazyk. Mám taky jedno dobrý slovo...
NEJKULAŤOULINKATĚJŠÍ
15.11.2007 20:16:00 | Koprtinka
... je dost zvědavá nemyslíš? ... už ji nic neříkej ...
... Honzíku krásně upletená teplá šálka z lásky ... sluší mi ... heč ...
15.11.2007 08:41:00 | Marcella
