Návštěvnost
zoufalství
zoufalství
Kolem procházíte, davy lidí
a já Vás nevnímám,nic už necítím.
Jsem člověk,mezi všemi lidmi cizí,
o pomoc prosím, Vás míjející,
ale nikdo to neslyší,nikdo nic nevidí!
Věřím,že jen Jeho náruč je mým spasením,
přítomnost Jeho je mým uzdravením.
Řvu z plných plic- tak proč se mnou nejsi?
A přece nevydám ani hlásku,
jen se znovu ptám ,vás procházejících,
jak přežít tu nejopravdovější, nedovolenou lásku?
Pomozte,jsem zoufalá,bez života,mám pocit,že blbnu!
Asi nezbývá,než polykat prášky a využít tu známou léčebnu?
a já Vás nevnímám,nic už necítím.
Jsem člověk,mezi všemi lidmi cizí,
o pomoc prosím, Vás míjející,
ale nikdo to neslyší,nikdo nic nevidí!
Věřím,že jen Jeho náruč je mým spasením,
přítomnost Jeho je mým uzdravením.
Řvu z plných plic- tak proč se mnou nejsi?
A přece nevydám ani hlásku,
jen se znovu ptám ,vás procházejících,
jak přežít tu nejopravdovější, nedovolenou lásku?
Pomozte,jsem zoufalá,bez života,mám pocit,že blbnu!
Asi nezbývá,než polykat prášky a využít tu známou léčebnu?
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Zastavím krok. Někdo tu pláče?
Vzlyká a brečí jak malé práče.
Tu krabičku prášků mi vlož do dlaně.
Někdo ublížil? Lidi? S.. na ně.
Podej mi ruku a někomu k zlosti
užijeme si den plný radosti.
Večer bude jen povídání
dlouhé než přijde tvoje spaní.
Tak pusu na tvář a když budeš chtít,
můžeš mě někdy prozvonit.
19.11.2007 12:31:00 | temny.bard