poslouchej,
to poletují bílé vločky,
které při dopadu lehce praskají.
Nefouká,
to vítr se zaposlouchal také,
do vloček jež se třpití pod září slunce.
Koukej,
jako drahokamy,
jedna tak, druhá jinak.
Nastav tvář,
lehce na ni klesnou,
a roztajou.
Nastav tvář,
sklouznou se po ní,
budou tě hladit.
Zavři oči,
nech se nést,
jejich vášní dotýkat se tě,
a poslouchej,
oni opakují moje slova...
Šeptají:"Miluju tě"
Taky jsem doma nemocná...jenže nám k tomu snažícímu se sluníčku pěkně fučí vichr...
19.11.2007 09:53:00 | Veru