Bolí
láskou rouhání,
leč naděje víc.
Citům
skládám pokání,
rub obracím v líc.
Krví
platím požitky
hříšné jako ty.
Srdci
vsouvám úplatky
za kus svobody.
Tobě
možná prominu
žes mi zničil svět.
I tu
hloupou nevinu
jíž se hájíš teď.
Sobě
však neodpustím
naivní ten cit.
Který
budu do smrti
pohřbený už mít...
tak to někdy v životě chodí je to kruté ale je to tak..ale povedená básenka:-)
02.12.2007 09:09:00 | Lady Carmila