Pozvánka do snu

Pocítíš dotek perutí, moment co Tě donutí
zase se usmát
uslyšíš metronom dechu, na tvář spadne vločka sněhu
pak může roztát

tvá kůže voní po medu, kouzlo je skryté v úsměvu
když oči Ti září
chtít líbat střípky všech tvých krás, v zoufalství vnímat jen Tvůj hlas
a teplo Tvých tváří

víra je sestrou marnosti, touha pak dcerou volnosti
a noci jsou dlouhé
zas usnu s tichem v objetí, se tmou pak sovy vyletí
klidné a volné

zítra tmu rozbřesk vyruší, až odraz slunce z kaluží
protančí městem
sled každodenních starostí a bezvýznamných radostí
zas proplouvá světem.