Teď můžu čekat už leda tak na zázrak.
Jó, kdyby po uši, já sem v tom celá.
Trochu si postesknu, vlhce se mlží zrak...
Přece bys, holčičko, nebrečela.
Já, tajná milenka, cynicky výmluvná
znám přece dávno už svá svatá práva -
právo být silná a právo být rozumná.
A právo na radost, když přijde zpráva.
A právo na lásku, která mě ubíjí,
právo na doteky, touhu a snění.
Právo se zahřát, když mráz běhá po šíji,
frťanem sladkého zapomnění.
Zajímavé i komentáře...zažila jsem to z obou stran a je to zkušenost bolestná...mám pocit, že tak i tak...nic víc...
28.11.2007 22:38:00 | Pišák
tedy na literu se mi libi, ze muzu publikovat i basen na takovehle tema, za kterou by pro me melo spousta lidi jen slova opovrzeni, a precist si reakce lidi, kteri vedi, ze to v zivote vzdycky neni jednoduche a cernobile. diky
23.11.2007 20:09:00 | miriaim
taky se s něčím podobným potýkám...láska, která bolí, sakra bolí, ale nedá se jí odolat...jsem s tebou
22.11.2007 17:12:00 | duše v plamenech
Opravdu výstižně napsáno.
Chtěla bych Tě povzbuzovat...(láska je krásná věc),
avšak i poučovat...(co Tvá šance na plnohodnotný vztah),
ale na všechno musíš přijít sama...(i já jsem přišla, a bylo to, hmm... i bolestivé poznání).
Proto Ti jenom přeji moře síly a zdravého úsudku.
Dělej to, co si TY myslíš, že je správné.
22.11.2007 09:42:00 | Roko