Kam jsme se poděli...?

Anotace: Kdo zná, zná. Kdo nezná, pozná. (J.N.)

Jestlipak si vzpomínáš
ještě na ten čas,
život šel jako po másle,
a slunko bylo v nás ?

Možná, že zvláštní,
ale krásny byl náš svět,
zdál se nám úžasný,
jak před očima se měnil hned.

Jestlipak si vzpomínáš
ještě na tu noc,
já byla sama
a tys' mi přišel na pomoc ?
Tehdy nebýt tebe,
tak z mých kousků víry
nezůstalo příliš moc…

Dneska už nevím,
jestli přiběhl bys zas,
jak tě tak slyším,
máš už trochu jiný hlas
nevadí, že se tím mučím,
odpust mi a vrať nám nás...

Říkals, že prý se to uklidní,
a měls pravdu,
přišla potom spousta dni
Potom přišla ona
a vzala nám lásku,
a mě tak to poslední…

Jestlipak si vzpomínáš,
na to, jakýs' byl,
jenom mi netvrď,
že tě život naučil.
Člověk, to není páčka,
kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsi doufám dávno pochopil…

A taky vím,
že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnila,
tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi,
že už nám nad hlavami
společné slunko nesvítí.

Kam jsme se poděli,
kam jsme se to poděli,
kde je ti konec,
můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam...