Smutek

Smutek probodl srdce mé,
žal za ruku se závistí se vede,
touhy moje jsou nesmírné,
nevím, zda vůbec naleznu Tebe.

Skrze mé sny mě provázíš,
neznám však podobu Tvou.
Říkám Ti, ať se nestydíš,
a ať jsi láskou mou.

Ráno však ze snu procitnu,
vymizí krásné sny,
před krutou pravdou se ocitnu,
celý den smutno je mi.

Do večera myslím na Tebe,
zda budeš se mi zase zdát,
pak z okna pohlédnu na nebe,
v tom začneš se krásně smát...