Svíčka ve tmě plápolá,
já v tichu vzpomínám.
Na ty slova nádherná,
která teď postrádám.
Tvůj úsměv mě okouzlil,
do tebe jsem se zbláznila.
Svými polibky poblouznil,
láska mě v dobrém zkazila.
Naše první setkání,
naše první rande.
Naše první milování,
a společné chvíle.
Připadá mi to jako včera,
a je to už dávno.
Moje duše zemřela jako včela,
Bohužel tak to bylo dáno.
Ty jinou teď máš,
usmíváš se na ní.
V náručí jí máš.
vyměnil jsi mě za ni.
Mně zbyl pláč a smutek,
však po čase.
Jsi mému srdci utek,
ale vzpomínám...už zase...
Moje duše zemřela jako včela...
ještě že těch včel je na světě tolik, že i přes úmrtí jiných, jsou květy stále opylovány,
a my jejich dary obdarovány...
Zvláštní přirovnání, doneslo za na další květ...
Inspirativní
04.01.2009 11:34:00 | kikis
neřeš, jestli se dílko bude někomu líbit, kritika tě sice může posunout dál ale piš, i kdyby se to tady nikomu nelíbilo.
27.11.2007 21:01:00 | kokeš od pana krbce