Promiň za dnešek,
promiň za má slova..
nade mnou zvítězila únava,
špatná nálada..
Promiň,
že jsem taková..
V očích Tvých
/Panenka maková/..
rukou /křídlem/ mi zamávej,
motýli můj..
a Ty Anděli strážný při mně stůj..
Promiň,
ne však za mé bytí..
Já snažím se žíti
/Ty však jen zemříti/..
Příště Tě poslechnu
/kdyby však bylo/
alespoň trošku..
Jako tenkrát,
když venku chumelilo
/vzpomínám si/
tahals mě za vlasy..
A tu naši zpíval,
do očí se mi díval..
Zamilované byly
/jsou/
co když už nebudou..
To pak není láska,,
jen sázka,,
/na koně/..
Jak težké je Tebe nemít..
v mém životě
staré už nebude se dít..
možná příště**
Jo..takhle to momentálně zazívám..je mi z toho na nic..krásná báseň..přesně popsala moje pocity..
03.12.2007 18:21:00 | Lady Carmila
Moc hezká... Njn, čas nejde vrátit... Zezačátku si člověk říká bohužel. Ale já jsem dospěla k tomu, že už si říkám jen bohudíííííík :-)
27.11.2007 21:24:00 | Liss Durman