Anotace: Včera začlo pěkně chumelit. Cítil jsem, že vločky nejsou jen takové obyčejné, ale něčím zvláštní... Čím to je, že v každou roční dobu, za každého počasí a téměř při každé činnosti je člověk myšlenkami vtahován do takovýchto příjmnějších poloh života.
Sluníčko usíná, oblohu zháší...
I vítr na chvíli ztich’…
Hvězdy spí za duchnou, večer se snáší — —
a z duchny peříčka — sníh.
Vločky si pochytat, přivonět k sněhu...
Jak to by moh’ být hřích?
Ukrývaj’ pro všechny, i pro mě, něhu...
I mnich by mnohý zjih’.
Vločky mne líbají na rety, tváře,
na spánky, na vlasy, na brýle v páře...
______________________________Kterápak ty jsi z nich?
Mohu tě odfouknout, nahé se dotknout,
na patře rozpustit a poté spolknout...
______________________________Ještěže nejsem mnich!
taky znám ten slastný pocit utápět se v mazlivých představách, zvlášť, když atmosféra nahrává...
26.01.2008 05:11:00 | akneliam
Díky vám všem za přízeň a vychutnejte si ty vločky. I posedané, pokud jsou v přiměřené vrstvě, se dají docela fajn užívat.
28.11.2007 12:20:00 | Špáďa
Okouzlující :o) Dneska tak nádherně sněželo a tuhle básničku si někam zapíšu, až budu zítra zase ve škole koukat z okna :)
27.11.2007 20:00:00 | Franceska.Darness