.
Pár kapesníků a pusa umazaná od čokolád
…vím, že tušíš, že svět tě nemá rád
Prázdné křeslo a pusté parkety pod náma
…vím, doufáš, že právě teď spím s nebesama
Držím dopisy plné polibků a umaštěných zklamání
„promiň“ nestačí křičet do vyrovnaných tváří …
„promiň“ neumíš říkat rozmazleně, když láska není k mání…
„promiň“ neříkej holce, co se někde zapomenout snaží …
Rychlé kroky a pak už možná rovnou „Běž!“
Neumím odpouštět silným láskám a hlavně ne sobě…
Na stromech milión sluncí a v kořenech jen lež
Neumím odpouštět sobě…
„promiň“
...za klišé...
…za to, že neumím odpustit NÁM ani tobě…
.
.
.
odpuštění...
jeden moudrý člověk
nedávno mi sdělil,
že odpustím zcela
až tehdy, když nevím...
až když nevzpomenu,
co se vlastně stalo...
odpustit... je těžké...
ale chci to zvládnout!!
:o)
29.11.2007 10:21:00 | Cecilka
takhle upřímná báseň..moc krásná a aktuální pro spoustu holek co se určitě cpou čokoládou a snaží se zapomenout:-) krásné:-)
29.11.2007 09:49:00 | Lady Carmila
Uzasne Liz.. hrozne krasne.. hrozne uprimne...
tohle vetkat do srdce kazde holce.... byl by svet stejne bolavy a mozna cennejsi...
dekuju
27.11.2007 21:22:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
tak ted jsi mě opravu potěšil:)))...chválu slyším ráda...a navíc to pro mě OD TEBE moc znamená;)...děkuju:)
27.11.2007 20:35:00 | Lizzzie
...Tvoje básně, to je taková jistota nový myšlenky. Někdy mám až skoro pocit, jako kdybys mi vracela ten pocit z doby, kdy se svět ještě točil na tu správnou stranu...
...jednoduše krásný zastavení :)
27.11.2007 20:32:00 | callowsick