Osamocená bolest není lékem,
očekáváš hlas srdce
jenž hlas ti v uších stále zní
z cigarety kouř se line
do vzpomínek tvých.
Moudrost a útěchu nenajdeš
otevřená rána tě nepustí
jsi snem i noční můrou
v noci a každým dnem.
Opouštím koráb na tichém moři
jen vlnkou se snažím být
neznalost času budoucích
dává ti naději žít
jsi sen či den, láskou?