Jako papír
v žhnoucím krbu
shoř ty
v mém srdci
a popel
si vezmi s sebou.
Zmiz
z mé hlavy.
Jako čáru
špatně nakreslenou
chci tě,
vygumovat.
Chci utéct
pryč
ze spárů
touhy,
a nechci už
na tebe myslet.
Skrze tebe
ubližuji sobě,
já jsem viník
a ty jsi příčina.
Tak mě nenech
se trápit.
Vyvěšuji
Bílou vlajku.
Ne pro mír,
vždyť neválčíme,
ale pro usmíření
mé duše.
Bílou vlajku,
můj symbol
rezignace.
Už nechci,
nechci čekat,
až ti to dojde.
bílou vlajku zahoď do bláta
když zní tato sonáta
bojuj jako nikdy, né, ještě víc
o lásku a o vše co sama chtíc!!!
04.12.2007 01:51:00 | blue
krása...fate...to je ale ...já nevím jak to popsat...takhle to občas prostě chodí, ale věz ř¨že bude líp, a ..no nemám co dodat, tímhle si každý více či méně projdeme:-)
02.12.2007 12:31:00 | Lady Carmila