Je bláznivé mít Tě i po letech rád?

Anotace: Možná vám budou připadat tyhle verše bláznivé, ale napadli mne ve 3 hodiny ráno, když jsem se náhle vzbudil. V polospánku jsem vyhledal tužku a zachytil je, než mi zas uplynou do říše snů...

Když myslí pochybnosti jdou,
Tys naděje má jediná,
maják Tvé lásky září tmou,
jsi moje bájná pevnina.

Tak otevři mi náruč svou,
Ty zářivá hvězdičko má,
měsíc se tiše směje tmou,
ve dvou se lépe usíná!

Než noční motýl spánku nám
usedne něžně na víčka,
chci šeptat Ti, jak rád Tě mám...
Buď zase mou, má maličká!

Či připadá Ti bláznivé
chtít s Tebou prožít krásný čas?
I po letech v náruči Tvé
usínat, probouzet se zas?

Cítit něžný dech ze Tvých úst,
se rtů sladké polibky krást?
Mám raději snad držet půst,
než touhou po Tobě se třást?

Jsem blázen, když i po letech
srdce mé v moci vášeň má,
toužím slyšet Tvůj slastný vzdech,
o něžnostech Tvých se mi zdá?

Či mám se tvářit vážně jen
jak busta slavné osoby?
Ležet jak padlý mrtvý kmen,
být ten, co už Tě "nezlobí"?

Potlačit v mysli lásky sen,
pěstovat si své "choroby"
a chodit krmit racky jen,
občas i utřít nádobí?