V den svatby

Anotace: Nikdy bych nevěřil, že zrovna ten den někoho potkám, někoho s kým bych chtěl trávit svůj čas, někoho kdo mně ukáže lepší cestu...že potkám Veroniku.

Vše začalo ráno svatebního dne...

Přípravy nevěsty u nás v domě,
Všude někdo kam se jen noha hne,
Docela zmatek, zdálo se mně.

Vše je připraveno,
můžeme vyrazit,
a tak se směr radnice vyjelo.

Průvod aut jel za námi,
museli jsme tam totiž být první,
aby jsme to mohli vše natočit.

U radnice zastavíme
a čekáme,
než přijedou ostatní s ženichem v čele.
Když konečně přijeli,
a věřte, že né moc čile,
z aut povystoupali...

a v tu chvíli jsem si jí všimnul...
Tak krásná.
Jak se asi jmenuje?
Kolik let jí je?
Božská.

Pak už jsem z ní téměř nespustil oči.
Na radnici jsem ji pozoroval,
její pohyby, úsměv, ladnost kočičí.

Na hostině to samé,
říkal jsem si, jestli si mě už všimla.
Každopádně tahle holka zaujala srdce mé.

Když nadešlo na novomanželů sólo,
Maminka Té dívky mě přizvala k tanci.
A tak se tančilo,
Já s tou paní, nevěsta s pány a ženich s dámami.
Trošku trapná situace,
ale vysvětlete to té paní "opilce".

Pak jakýsi zvrat okolností,
Ta dívka mne vyzvala k tanci!
Zrovna pomalu hráli
a já byl jsem v sedmém nebi.
Tělo na těle jsme spolu tančili,
chvěli.

Ale nebyl to náš poslední tanec...

Ten den byl krásný jen díky ní,
spolu jsme se smáli,
tančili,
panáky pili,
prostě jsme se bavili.

Ona byla první,
kdo mě donutil tančit na veřejnosti,
nevzdala to.
Děkuji Veroniko.

Ovšem všechno někdy končí,
a čas ubíhal rychle.

Když dva spolu tančí
tělo na těle,
ubíhá čas ještě rychleji...

Kam tímto spěji?

Poslední tanec zbyl nám.
Pevně přitisknuti k sobě
a přesto pocit, že něco ztrácím, mám,
avšak neřekl jsem to tobě.

Vše skončilo,
musíme se zase rozejít,
aspoň, že mám tvé číslo,
pak tě zkusím prozvonit.

"Ahoj"

Lehké zamávání
na rozloučení

Pozoruji, jak se ztrácíš ve tmě.

A co já? Zase pocit nenaplnění ve mně,
doufám,
přemýšlím,
hledám,
ale nenacházím.

Skončilo to?