na nástěnku
připíchnem
naše
úchylky
a budem doufat
že budou
tiše
...
špendlík
odlož
a zabodni
ho do
sebedestrukce
/ona ti poděkuje.../
společně
se utopíme
a konec
přijde
brzy
..
do dlaní
vyrytej
pláč
co nebolí..
..jen poslouchá
/slyšíme ho../
pojď
se mnou
umírat
v touze po
černých
křídlech
/...to fly back.../
jdeme spát
protože
házíme za
hlavu
hnilobu
světa
a kašlem
na otravu
plynem
...
..
.
Nu, co k tomu dodat...? Nerada se opakuji :-) Vážně ti je třináct!? Mě je o pět let víc a vyspělostí stylu jsem hluboko pod tebou, smekám :-)
09.12.2007 21:18:00 | Lisa.Ginmi