Indigové ráno
probouzí se mlsně
a prohlubuje žal i stesk.
Do ticha vkrádá se ozvěna
kroků v papučích
a uzurpuje si právo na život.
Ultramarínový den
sklání svou víru
před nekonečnem.
A v prázdnotě bytí
stůně něžný cit
pro slanou kaňku.
Purpurová noc
z kalichu naději
mocnými doušky srká.
A v kouzelné
tůňce vzdechů
utopila se láska.
taky se mi to libi..ostatne jako vetsina tvych veci:))) jen v te druhe sloce bych nejak zprehazela slova.. ale uz takhle je to fakt hezky:)
27.12.2007 18:50:00 | Radiii