Pomalu hledám klíče do všech zámků,
neboť jen pak smím dveře otevřít.
Prošel jsem stovky či tisíce krámků,
však koupil jsem jen čtyři ze sedmi.
Ptát se je marné, nikdo neporadí,
jen čistá touha chce zas ve mě vřít.
Najdeš i další! křičí na mě mladí
a staří věnovali pouze pohled mi.
Nalezl jsem i pátý, šestý klíček,
tak už jen sedmý nalézt zbývá mi.
Z police kouká pan Jan Zahradníček,
rafička hodin běží k poledni.
Hodiny bijí, dávám si na tác té
a prach usedá kresbám na rámy
Ciferník jasný - je pět po dvanácté
a pořád chybí klíček poslední.
mistrná stavba, důkladné odpozorování vlastní beznaděje...jsem ráda, že tě znám, Jirko :)
jsi MUJ dobry pritel :)
10.12.2007 22:17:00 | Paralelní možnosti
Bude líp, neboj. A ten Zahradníček, kterého tam vzpomínáš, by měl z tebe radost. Psal moc krásně, ty taky píšeš hezky.
09.12.2007 23:47:00 | prostě já