Krajinou tichou ,slůvek tvých něžných,
s uzlíkem polibků procházím nyní,
slátanou duši, snad z nití režných
k nohám ti pokládám všechny své rýmy,
srdce mé chodilo po světě léta,
polosyté i o holi žebravé,
však jediné slovo,dotek ba i věta,
sytily vyprahlé bytí mé,
zas chtěl bych tě vnímat celým svým já,
snídat tvé třešničky ,jahůdku i fíky
ve mě jsi stále navždycky lásko má
za to že jsi TI skládám své díky...
Monyskovi:
protože ten, pro koho je báseň, si ji nezaslouží
12.12.2007 12:09:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd