Miluju dva...

Neustále myslet musím,
na ty Tvé oči zelené.
Tvůj úsměv v hlavě nosím,
jsi tak sexy, ale né!

Teď vloudí se mi myšlenka,
na ty oči, jako čokoláda.
Rázem chci být Tvá milenka,
líbí se mi hnědá barva.

Ale, ty černé košile,
které Tvé tělo jemně rysují.
Proč? Ptám se opile,
jen myšlenka na Tebe zabíjí.

A co ta žlutá mikina?
Jen se k Tobě přitulit.
Nebezpečný jako mina,
špatný krok může zabít.

A celý pohled na Tebe,
jako pro Boha.
Vzdala bych se nebe,
jen být Tvá.

A na Tebe byla bych,
se schopna dloooouho dívat.
Byl by to přepych,
začínám zapírat.

"Ne, ten se mi nelíbí,
co blázníš?
Ať mně klidně políbí,
co básníš?"

Takhle bych lhát,
sama sobě mohla.
Ale je přece znát,
že by to byla prohra.

Zase se tak to trápit,
srdce nejde jen tak slepit.

...No a co? Tak miluju dva!...