Anotace: Inspirováno jedním hovorem.
Srdce bolí, duše pláče,
takhle to mám každý den
Nemůžu se láskou těšit,
odešel mi krásný sen
Co jsme spolu plánů měli,
snad jen děti vyšly nám
Proč nám osud karty změnil,
žijme v páru, každý sám
Láska kamsi zmizela nám,
ze všeho se stal jen zvyk
Nebráním se, tělo dám ti,
místo vášně, hořký vzlyk
Nebýt dětí, utekla bych,
sama nevím ani kam
Srdce moje lásku žádá,
také já ji ráda dám
21.12.2007 16:12:00 mikyša
ach tak smutná báseň před vánoci,kde se stala chyba přemýšlej,nad stereotypem nevzdychej a zkus zavzpomínat co krásného vás spolu těšilo
12.12.2007 19:18:00 Erion Fate
Opravdu krásná, napsaná bolavým srdcem, ale stejně naděje umírá poslední, bude líp, určitě
12.12.2007 12:47:00 s.e.n
Zkus ten zvyk pozměnit
dej mu zase jinou tvář
uvidíš jak muž se změní,
že ho ani nepoznáš,
přestane být láska fádní,
ale bude bujará-
budete se milovati
každý den až do jara.
12.12.2007 12:32:00 Martinecka23
úžasně výstižné a pozná se v tom myslím když ne každá, tak každá druhá, mě nevyjímaje .o)
12.12.2007 10:32:00 mikyša
krásná básnička,nebýt dětí tak by možná už nás bylo o hodně míň,ještě že ty děti máme,život ten nám udrží