Zmní...

Cítím ticho všude kolem,
které mě už neposlouchá.
Věnuješ mi svůj úsměv,
kterým jsi již zlomil tolik srdcí…
Srdcí…Lásek…Zima…Měla jsem palčáky!

Palčáky, které mi přirostly k dlaním,
s modrým medvědem nahoře.
( Pletla jsem je ze svých popletených slov. )
Sundám si je,
až mě budeš chtít chytit za ruku.

Hvězdy na nebi plynou,
jako správně vystříhaná písmenka z učebnice,
která pečlivě vybírám…

Koupím si lepidlo za sedm korun
a písmenka nalepím na školní tabule,
aby je nikdo nemohl smazat.

Usnu.
Usnu na lavici,
pozorujíc zářivky.
,,Proč jsi včera v noci nepřišel?“
...Čekala jsem…
(…Protože ještě věřím na zázraky!)