Stovky pohledů se rozbily
o displej mobilu,
tisíce vzdechů stouplo k nebi,
milion vzpomínek
se vynořilo,
a bylo zahnáno na útěk,
záplava citů
se vylila z břehů a vyschla...
Nezoufám.
Důvěra mě
houpe na vlnách pokoje,
a odnáší na Západ.
ach... jak tomu co tu píšeš rozumím...
to vylévání citů z břehů je nejvíce zákeřná věc, nejde postavit dostatečně vysokou hráz ani nejde nastavit klec...,
Jak ráda bych pomohla tvojí bolavé duši, ale ono to smutnění tvému básnění náramně sluší ... chabá útěcha co? ale píšeš fakt moc, moc pěkně
04.01.2008 11:35:00 | akneliam