***

*
Se soumrakem městu pihovatí tváře
kroky chodců se zpomalují
měsíc přivírá své oči
nad roztátým sněhem
v atmosféře blížících se svátků

kolébáme se podhradím
ticho do stínů parku se choulí
zatímco ulice pod námi
uspává cinkot šalin

na prstech už nespočítám
věnovaná pousmání
od kolemjdoucích
ani svá roztržitá gesta
a radost z nohou
čtvrt metru nad zemí

vždy když se mnou točíš
a já se naoko bráním
bláznovství,
co nezná gravitaci…

tak si opatrně šeptám
s překvapivým teplem,
které mi zívá v náručí

o štědrosti úst
s příchutí medoviny...

když jeden kominík
z klobouku na zázraky
pro malou hvězdu

ve stoletých větvích
tajně vyhledává
jmelí
*