.
Pod oblohou zní chorály
A my nikdy nechtěli,
Aby naše láska byla tak veliká
Prskavky noci zapalují se
…pod mým zoufalstvím…
Sklonky k pláči zapadají vždy
Večer, s vytím na Měsíc
A na prstech mám už jen stříbro,
Co ti patlám na obličej
A na ruce, které se ti zdají liché
…vyvržené
Allegro pohledy hází si prasátka
Do očí přihlížejících
A my nikdy nechtěli hrát divadlo
A mít diváky
…a najednou si prodáváme vstupenky
do našich prazvláštních srdcí,
Co šeptají vlastně jenom kraviny
Myslím na tvoje abstraktní gesta
A vím, že
Pozemská láska Nebešťanů
Snad nikdy nebyla tak prostá
Sprostá
…a fascinující…
.